Heribert Fischer-Geising Stiftung

Dílo

Dílo

Heribert Fischer-Geising byl malíř idylického štěstí. To překvapuje, když se myslí na tvrdou realitu Krušných hor, kde po desetiletí žil a pracoval. Později, když byl v Ticinu nebo v Itálii, v jemném světle jihu, by to překvapující nebylo, Ale tady na severu na saské Sibiři, jak se kdysi Krušným horám říkalo, je arkadické malířství plného života a harmonie spíše něco cizího. Nicméně Heribert Fischer-Geising, tento krajně sensibilní umělec, zvláštní citlivosti pro dokonalé, jak by se snad mělo říci.

Tento umělec se záhy rozloučil s v Drážďanech pěstovaným impresionistickým malířským stylem. Byl mu příliš tónovaný, monochromatický. Hnalo jej to ke stoupající dynamice v malebné struktuře, za silnými barevnými tóny. Také pro to se v drážďanském umění nacházelo klima. Podívám-li se na cestu, kterou Fischer-Geising ušel, tak musíme konstatovat, že láska ke krajině Krušných hor, jakož i Saskému a Českému Švýcarsku přispěla k jeho umělecké motivaci. Nalezl formování, jehož struktura byla určena silnými lomy světla a přemrštěným koloritem.

Kulturně-historicky nahlíženo by bylo zaznamenatelné, že Fischer-Geisingovo dílo je skloubeno s velkými tvůrčími principy epochy. Tak je Nová věcnost pro něj dlouhou dobu směrodatná. Ne analyzující zobrazení Dixe, nýbrž spíše přetrvávající vazba na tradici, malířství Kanoldta nebo Schrimpfa. Tedy klasicita, která se pne ke klidu a pořádku! Výslovné expresionistické prvky, které se v malbě Fischer-Geisinga nacházejí, vyloženě provokativní forma, radikální intensifikace plochy obrazu, nechávají naopak myslet na van Gogha. V třicátých letech Fischer-Geising vystavoval s drážďanskou uměleckou společností. Byl tam zastoupen Hans Grundig, také Karl Hahn, Max Friedrich Helas, Werner Hofmann. Těsněji byl spojen s drážďanskou secesí. S Curtem Quernerem a Friedrichem Skadem měl i po 1945 kontakt.

V 50tých létech narážel Fischer-Geising na narůstající neporozumění v NDR, takže se rozhodl zemi opustit. Od roku 1962 do své smrti v roce 1984 žil ve Freiburgu v Breisgau. Krajiny v Itálii, ve Švýcarsku, ve Španělsku jej postavily před nové úlohy. Ve smyslu Hanse Purrmanna podrobil své malířství přísně uspořádané vůli.

Potom ale také vznikly práce plné žhnoucí barevnosti a poutavé tvořivé síly, které navazují na expresionismus Emila Nolde.